DOBOVÝ UNIKÁT

Tvůrci domovních znamení na kladenských věžácích

Marta Jirásková, Břetislav Benda, Mary Durasová, Martin Reiner, Bedřich Stefan, Hana Wichterlová

Alexandr Němec

Návrh umělecké výzdoby veřejného prostoru byl pevnou součástí všech poválečných projektů sídlištní výstavby. V 50. a 60. letech architekti s oblibou navrhovali osazení domů plastickými reliéfy "domovních znamení", která měla do určité míry usnadnit orientaci v jednolité zástavbě.

V době vzniku šestice věžových domů, které tvoří dominantu sídliště Kladno-Rozdělov (stavěly se mezi lety 1953-1958), formoval charakter umělecké tvorby v Československu státem diktovaný socialistický realismus (zkráceně "sorela"). Po vzoru Sovětského svazu prosazovaly komunistickou stranou řízené umělecké svazy díla, která realisticky ztvárňovala "úspěchy" nového režimu a ideály socialistické společnosti. Ústředním námětem byla "poctivá kolektivní práce" v těžkém průmyslu nebo v zemědělství; v menší míře doplněná tematikou armády (ochránkyně vlasti) nebo výchovy nové generace (budoucnost vlasti).

V době, kdy architekti Josef Havlíček, Karel Filsak a Karel Bubeníček odevzdávají finální podobu projektové dokumentace kladenských věžových domů, vzniká na pražském Vítkově mauzoleum Klementa Gottwalda, v nejvyšších politických kruzích se probírá projekt výstavby Stalinova památníku na Letné a v Porubě u Ostravy roste sídliště pro desetitisíce lidí, jehož výzdoba plná dělnických motivů má být výkladní skříní sorely.

Přes značnou nevoli hlavního architekta kladenského sídliště Josefa Havlíčka, který se zvlášť netajil svým kritickým postojem ke komunistickému režimu, se pod tlakem dobových estetických norem ani jeho projekt nevyhnul nutným změnám. Vzhledem k nedostatku financí a změnám společenské atmosféry v polovině 50. let se ovšem většina "socrealistických" úprav nakonec nerealizovala.

Jen pro představu: u vjezdu na centrální náměstí mezi 1. a 2. věžovým domem se počítalo s umístěním čtyřmetrových soch horníka a hutníka na 17 metrů vysokých pylonech, za nimiž měl plápolat věčný oheň. Samotnému náměstí měla dominovat kašna se sousoším tří hus od Vincence Vinglera, na prostranství před 6. věžovým domem měl vyrůst monumentální památník (co přesně má zobrazovat, nebylo v projektu určeno), ve vstupních halách věžových domů se počítalo s obrazy a reliéfy, stejně jako loubí věžových domů měl z každé strany vchodu ozdobit keramický reliéf. Ostatně hlavní architekt sídliště Josef Havlíček považoval uměleckou výzdobu za minimální nezbytnost pro zlidštění a zpříjemnění životního prostředí horníků a hutníků, pro něž bylo sídliště určeno.

Navzdory tomu, že řada prvků umělecké výzdoby už byla v poměrně pokročilé fázi příprav (Vinglerovo sousoší existovalo v sádrovém modelu, reliéfy do vstupních hal stačilo dokončit ve skutečném měřítku), nakonec se z velkorysých plánů realizace dočkaly jen reliéfy "domovních znamení" v loubí věžových domů.

V prováděcí dokumentaci je podoba těchto reliéfů naznačena jen velmi schematicky. Přesto je patrné, že mělo jít o figurální motivy, zachycující v duchu doby lidi při těžké manuální práci. Těžko už dnes soudit, do jaké míry byly tyto náčrtky brány vážně a do jaké míry šlo ze strany architektů jen o úlitbu orgánům, které projekt schvalovaly. Nakonec každopádně tým Josefa Havlíčka do loubí prosadil úplně jiný typ výzdoby - hodnotově neutrální zvířecí motivy vyvedené po vzoru renesanční majolikové keramiky. Ve své době to v uměleckých kruzích (a nepochybně nejen v nich) vyvolalo menší senzaci. Psal se totiž rok 1954 a tvorba v linii socialistického realismu byla právě na svém vrcholu.

Nevyčíslitelnou hodnotu má umělecká výzdoba kladenských věžových domů ale především díky tomu, kdo se na ní podílel. K realizaci reliéfů přizval Josef Havlíček šestici sochařů, kteří si svou tvorbou vydobyli renomé i v evropském kontextu. Pro některé z nich to byla po letech první šance vytvořit dílo pro veřejný prostor, neboť byli kvůli neochotě podřídit se diktátu sorely nuceni tvořit v ústraní.

Každý ze sochařů dostal za úkol navrhnout dva medailony na vybraný věžový dům - směrem od 1. věžového domu (nejblíže Rozdělovu) jsou tedy pod výzdobou podepsaní Marta Jirásková-Havlíčková, Břetislav Benda, Mary Durasová, Martin Reiner, Bedřich Stefan a Hana Wichterlová-Stefanová. Zajímavé je, že sochaři vytvářeli reliéfy souběžně dle svých skic a návrhů v Karlovarské keramické škole během roku 1954. Znamení pak byla na věžové domy umístěna v roce 1958.

Pozoruhodný je i způsob, jakým je výzdoba začleněna do kontextu celé stavby. Ostře odlišná barva většiny reliéfů počítala s doplňující zelení vegetace, na druhé straně jasně kontrastuje s neutrálním tónem orlitového obkladu v soklové části budov. Medailony jsou vesměs pojaty dekorativně tak, aby zlidšťovaly prostředí v místech, kudy proudí nejživější provoz kolem domů.